Nacházíte se zde: úvod > hlodovník > Vendelín Bláto > Jak jsem se chtěl seznámit
Jak jsem se chtěl seznámit
Jednoho krásného rána, kdy jsem byl zcela nečekaně při smyslech, jsem usoudil, že tento způsob bytí se nedá vydržet donekonečna. Přecejen člověk je tvor společenský a nejradši tvoří páry (popř. švédské trojky), tak proč se uchlastat osamotě, že jo.
Dlouho jsem to na míse promýšlel, tedy ne že dobrovolně – tlačenka s cibulí a vyjetej guláš, ale to sem nepatří. Vidina ztráty božského klidu, zisku tchýně a zrcadla v koupelně, smrad Sava, parchantů, přetavení kratochvilných bas piva na různé serepetičky u umyvadla, to všechno dává jistá proti a… proti. Ale i tak jsem byl naplněnej optimismem, protože třeba Franckova Mařka má splávek jak Bolek Polívka, když se rozeběhne, tak vše živé ve dvoumetrové vzdálenosti utluče kozama, co jí případně proběhne, to znehybní dechem a pohledem, no a v páce taky není pozadu. Tož ideál. Akurát je trochu neskladná, ale Francek je hlava otevřená a má kontakty, takže když byl u Humberta volný hangár na slony, za pár soudků ho pro Mařku vyhandloval. No ale svá negativa to na druhou stranu má. Tuhle ji Mařka Franckovi v hospodě jebla takovou, že jsme ho našli až za dva dny v Řáholci hlavou naraženýho v noře, ale co by to bylo za krčmu, kdyby se v ní chlapi a chlapny nepobili, že?
Ale ne, bude to chtít nějakej vhodnej kompromis mezi Mařkou a těma fuchtlema z města, jak ukazujou ty holý faldy a křivý nohy, jak by každá byla Verešová křížená s Pamelou. A hlavně to nesmí být žádná intelektuálka, páč by mi akorát hemzala do píva. Nejlepší by asi byla němá…
Když jsem konečně po dvou dnech zmatlal popis případné adeptky, napadlo mě, že takový Ferrari nemůže chtít kdejaká nula a že tam nemůžu napsat do tej kolonky „o mně“, že jsem línej, ohnilej, imrvére nasranej, smradlavej násoska. No tak budu muset tu pravdu trochu popostrčit a ohnout… jak Paroubek Petrušku.
Kolonku „vzdělání“ jsem zmákl v pohodě: „Jo“. Do „zájmů“ přece nemůžu napsat pívo, co by si o mně myslela?? Dal jsem tam „degustace lihovin“, zní to mnohem líp. Koukám, že je štěstí, že tam není kolonka „barva nosu“! U zaměstnání jsem trochu vytuh. „Štamgast“ tam psát nebudu, to je moc provokativní, dám tam „Soukromý inspektor R.A.J., s.p.“, tomu stejně nikdo rozumět nebude a zní to skoro jako I.N.G. nebo Č.S.O.B. „Majetek“? To nebudeme rozmazávat, bylo tam políčko „za vodou“ a jelikož to mám do hospody přes řeku, tak je to pravda.
Pak jsem narazil na záložku: „Intimně“. Musím se přiznat, že nerozumím skoro ničemu. „Oblíbená místa“ – to je jasné – „kulturní zařízení“, ať je vidět, jak jsem oduševnělej. Však v hospodě i tu televizi máme… „Polohu“ jsem vyplnil pravdivě – u baru – a „zkušenosti“? Jak to myslej? S čím?
Zeptal jsem se na to v hospodě Francka a ten mi odhalil celé jedno obrovské neznámé zákoutí lidského vědění. Dozvěděl jsem se například, že děti nenosí Strana, že výpust ohřátého piva má i jiný účel, že nemusím sedět na koni, aby se tomu říkalo „na koníčku“ a že „Sex“, co znám z televize, není americká značka piva…
Byl jsem tak překvapen, že jsem vystřízlivěl až další neděli. Na inzerát seru. Nějakou měsíčně prosakující krávu, která bude chtít po večerech sportovat, jezdit na koni, někdy i 69x za noc, se můžu zvysoka vykašlat!
Vendelín Bláto toto vyplodil: 25.9.2008