Tlachtáty Vendelínovy
– aby to zde trochu ožilo, dovolil jsem si požádat kolegu Vendelína Bláto o trochu z jeho nepřeberných životních zážitků a zkušeností. Nehledejte zde nic vtipného a humorného, tyto články jsou suché jak projevy politika. Články se zde objevují náhodně a dost sporadicky, proto doporučuji používat RSS kanál.
Sepsáno: 24.3.2009
Hokejový zážitek v Praze-Holešovicích
V hospůdce u piva vyjevil jsem Jarmilovi, co má prsty všude od „prodeje“ státních podniků po 50letou cikánskou prostitutku, své přání zavítat do Prahy na pěknej hokej, když je teď to playoff. Hokeji sice moc nerozumím, přecijen jsem spíš stavěnej na venkovní bufety s točenou dvanáctkou při příležitosti hromadného okopávání krtinců, ale rozhodně nehodlám fandit Pepíkům, tak ať mi zařídí nějaký pěkný kulturní flek mimo kotel domácích. Jarmil se ušklíbl, a že mi dá zejtra vědět…
Sepsáno: 17.12.2008
Rudej dědek
Už mi není dvacet a i já mám své vrtochy. A mezi ně se s oblibou mně vlastní řadí i neukojitelná chuť vyhnat z našich končin toho červeného obtloustlého dědka z jů-es-ej i s těma jeho rohatýma dogama.
Sepsáno: 25.9.2008
Jak jsem se chtěl seznámit
Jednoho krásného rána, kdy jsem byl zcela nečekaně při smyslech, jsem usoudil, že tento způsob bytí se nedá vydržet donekonečna. Přecejen člověk je tvor společenský a nejradši tvoří páry (popř. švédské trojky), tak proč se uchlastat osamotě, že jo.
Sepsáno: 23.12.2007
Vendelínovy tradičně netradiční Vánoce
A už je to tu zas. Venku je hnusně, letní gumy nezvykle kloužou, po náměstí pobíhá zmatený červenobílý americký klient místního bordelu a pořvává, lidi blbnou, tlučou se košíkama v supermarketu, i o nedělích oblejzaj krámy a kupujou drahý zbytečnosti, tahaj domů různý roští aby ho za pár dní zase vyhazovali… ano, nastal čas Vánoc.
Sepsáno: 26.9.2007
Vzpomínky na mládí – matné vzpomínky na raný školní věk
V dobách, kdy šikana ještě neexistovala, jen cikáni, co potřetí propadli do druhé třídy, řezali podstatně méně vyvinuté a ochlupené spolužáky jak žito a cpali je co přestávku do hajzlů, jsem i já navštěvoval první stupeň základní školy. Na zdích visely obrázky svazáků při plnění závazků brigády socialistické práce, fešné soudružky s neoholeným podpažím i knírkem, momentky ze socialistického zemědělství, kde se vpravo selo a vlevo už sklízelo, což málokdo byl schopen vůbec pochopit stejně jako všudypřítomný slogan, že dnes se máme líp než zítra, no a na čestném místě pod stropem se v průvanu houpal soudruh Husák.
Sepsáno: 16.9.2007
Vzpomínky na mládí – sport
V životě každého dítěte, potažmo mladíka nějakým způsobem figuruje sport. Pánové, aby bylo jasno, sport není vyjít po schodech do prvního patra, když nejede výtah, nebo cestou z hospody soutěžit, kdo bude mít nejdéle tekoucí proud ohřátého piva. Sportem se rozumí zcela cílená a cílevědomá činnost s cílem zacíleným nejen na cíl, ale hlavně na rozvoj těla a ducha! Jak idylické, jen kdyby to nevyžadovalo alespoň drobátko předpokladů a šikovnosti.
Sepsáno: 21.8.2007
Víreles internet
Jednoho krásného dne, kdy mi za hodinu 16x vypadl bezdrátový ADSL internet, jsem se konečně rozhodl k radikálnímu kroku. Natahat do vybraných cimer kabely a po nich internet rozvést. A aby to vypadalo hezky, tak je zasekat do zdí. Pro nás kutily nic těžkého, že jo. Jenže…
Sepsáno: 10.8.2007
Operace mobil aneb organizovaný zločin naší fauny
Ty tam jsou ty doby, kdy mobilní telefon nesloužil jen na volání a posílání textovek, ale nacházel i řadu velice praktických uplatnění v běžném životě. Například coby kladívko na přibíjení hřebíků, víceúčelové těžítko, zarážka za kolo auta nebo účinná pomůcka při rejpání se v nose, pokud samozřejmě neměl vestavěnou anténu. A propos, víte, jaké je nejlevnější hencfrí? Když telefon zvedne manželka. Bohužel to má nevýhodu v tom, že váš tlumočený hovor slyší lidi i o pět ulic dál…
Sepsáno: 7.8.2007
Jak jsem se málem stal daňovým hříšníkem a žhářem
Vlastně se to může stát každému, stačí jen mírná shoda náhod a průšvih je na světě. Přemejšlím, jestli se mám jít udat, nebo to už udělala milá tchýně popřípadě ještě milejší soused. No ale popořádku.
Sepsáno: 3.8.2007
Představuji se…
Dobrý den. Jmenuji se Vendelín Bláto a byl jsem požádán, abych vás zde občas obšťastnil nějakou historkou ze života. Můj život je průměrně nudnej, a to že je prej v dnešním naturalistickým světě vítaný zboží. No nevím, uvidíme.