Já chci taky klan!
Konečně jsem vymyslel, co budu dělat jako své budoucí zaměstnání. Založím si klan a budu otravovat různé firmy, aby mně daly prachy na mou činnost a jako protiváhu jim nabídnu možnost mít reklamu na mém webu, který bude mou úžasnou činnost monitorovat. Takhle nějak si někteří představují život. Odmala si hrají na počítači a jelikož dokážou rychleji mačkat mezerník, než jejich o nic míň závislí kolegové, myslí si, že jim celý svět leží u nohou. Očička zalepená týdenními ospalky, kolem sebe 10 lahví s vlastní močí, tváře porostlé mechem… úžasné sebeobětování, ne?
Já si jako malej hrál s igráčkama. Nikdy mě ale nenapadlo, že by mi za to byl ochoten někdo platit. Kdybych to bejval věděl, hraju si s nima dodnes. Ve svých 15 letech jsem pochopil, že hraní si není zrovna to, co by mne mohlo živit a dal jsem se na studium. Asi jsem se splet, protože hlavní argument klanových závisláků je ten, že existuje nějaký Pepa Vomáčka, kterýho hraní her uživí. No jo, ale kolik je těch Vomáčků? A kolik firem je ochotno vrážet peníze do něčeho tak strašně divácky nudného (zastřílet si na počítači dokáže každej ňouma) a zajímavého jen pro cílovou skupinu pod 15 let? V dnešním světě? Prej hodně, ale v ČR máme „díky bohu“ jiné starosti, než co se zbytečnými penězi.
Další srovnání, které je mi často nabízeno, je to, že je to jako sport. Skutečně ale jen „jako“. Třeba jsem divnej, ale dívat se 60 minut na hokej (čistý čas) mě baví rozhodně víc, než na monitor, na kterém někdo hraje hru, kterou si klidně můžu zahrát sám… Hokej si asi nezahraju, páč kdybych tam vlez a nepřizabil se hned při prvním kontaktu s ledem, mám jistotu, že tam nebudu déle než do prvního kontaktu s protihráčem… nebo i spoluhráčem:-) Ti kluci, co to hrají, museli od 5 let makat a zvracet na trénincích před školou i po škole (začínal jsem s nima, takže to znám), kdežto „pařani“ si krocnou doma do židle, zapnou PC a hrajou si. A tady je ten rozdíl. „Hrát“ a „hrát si“. A já jsem už holt takovej…
Zahlodnuto: 6.7.2007